Léto 2020
Stalo se to jednoho srpnového rána, koncem prázdnin. Přijíždíme do Hájovny s darovanou myčkou, manžel přiměřeně nadšený, ale sama ji neutáhnu, (sice máme správce, ale ten tam buď není nebo spí) – a tím pádem musí se mnou, přestože má v 9:00 důležitou schůzku. Proto se jej po stěhování snažím uchlácholit rychlým kafem, pěkně romanticky na zahradě – není přeci lepší začátek dne, než se nadýchat voňavého lesa a poslechnout si ranní ptačí koncert. A že les ráno opravdu moc krásně voní, navíc nám jako bonus zahradou vanou vzdušné proudy a nesou konopné aroma odněkud ze sousedství, je to homeopaticky omamné a zcela neškodné, myslím si. Kocháme se, až skoro zapomínáme na čas, když tu najednou z hustého křoví přímo vedle nás vypochoduje cosi.
Cosi je nepravděpodobné, excentrické stvoření a šine si to rovnou k nám, bez strachu a bez váhání. Připomíná slepici, ovšem jinou, takovou chlupatou? Pak mě napadá vysvětlení, že je to tajný žert od kolegyně Dagmar. Volám tedy Dagmar, ale ona autenticky zapírá. Tak že by nás ty sousedské konopné větry přeci jen omámily? Koukáme se se slepicí na
sebe, měří si mě, stále se vůbec nebojí, chová se, jako bychom se snad znaly? Jedno je jisté, jsem z ní vyvoraná víc, než ona ze mě. Co s ní?
Uchylujeme se k osvědčené seznamovací strategii: Všichni tři – já, manžel Vašek i správce Martin (ano je v Hájovně a už nespí) – začínáme štrachat v obou budovách a hledat něco k jídlu. Co vlastně taková slepice jí? Zrní nemáme, vločky sní určitě, nevařená rýže ne, co kdyby jí zaskočila? Ale ještě než stačíme připravit uvítací hostinu, uvidíme v aleji Dagmar, jak ne jde, ale běží a při tom tasí telefon jako nadšený japonský turista a stále přidává, aby už byla co nejdřív u nás.
A v ten moment se to stalo. Naše nově objevená slepice náhle zakokrhá a promění se v kohouta! Kdo viděl Slepičí úlet ví, že nejlepší kohouti, ale i akční hrdinové, se jmenují Rocky, a tak i ten náš dostává uvítací jméno Rocky. Očividně je se jménem spokojený, neboť se jeho sněhově bílé peří pyšně čechrá a čepýří. Dílem jistě i proto, aby v našich očích nevypadal jako malá slepice, ale hlavně je potřeba na nás zapůsobit, jelikož Rocky ví, že není sám a že se právě hraje o jeho další osud. A v příštím okamžiku už to víme také, když ze záhonu vykoukne a vyloupne se malá umolousaná slepička. Vedle Rockyho působí slepička opravdu uboze, až je nám jí líto. Zřejmě má na kahánku. (Naštěstí příští dny ukázaly, že s tím kahánkem jsme se šeredně spletli, zanedlouho je slepička stejně pompézní jako její kohoutí kamarád a navíc obdarovaná roztomilou bambulí na šošolce.)
Hlava mi to nebere, stále nějak nechápu jak a proč se páreček ocitl u nás na zahradě Hájovny. Naivně vytváříme zprávu na FB, že jsou u nás dvě slípky a komu že utekly, ať si pro ně přijde, že je „zatím“ pohlídáme… Volám na tenis, tam mají všelijaké zvířectvo, dřív běhalo po kopci prase, teď jim možná zdrhaj slepice, ale ne, ani oni nevědí. Mezitím manžel zuřivě ruší schůzku, slyším něco o ženě, ale pochybuju, že jim řekl, že musí teď hned postavit kurník, to by v této době znělo blbě i na vesnici, natož v Praze.
Pouštíme se do budování provizorního přístěnku u velké Hájovny. Za těch pár chvil jsme k sobě dokázali tak přilnout, že se bojíme, aby je v noci nepřepadl nezvaný predátor z lesa, kuna, liška nebo zatoulaný pes a o naše slepičí hosty nás nepřipravil.
Mezitím mi google vyjasní, že slepičí páreček jsou hedvábničky, které dříve lidé chovali v hospodářství, aby jim vyseděly na vejcích např. i husy, neboť je to plemeno přímo předurčené k mateřství. (Což se nám brzy potvrdí a Chanel po zásluze titulujeme matkou roku.) Pozoruju Dagmar, jak září, a říkám si, že kdybych jí před chvílí neviděla v nepředstíraném úžasu s
telefonem v ruce, tipovala bych, že na tajňačku urychlila naše rozhodování o pořízení domácího zvířátka. Ke slepičkám se nikdo nepřihlásil, ale během dalších dnů Dagmar vypátrala za plotem krabici s vysypanými pilinami. Definitivně nám došlo, že to byl „příspěvek od neznámého dárce“, který
nám jen tak hodil přes plot. Nevhodný dar? Možná si je dítě přivezlo domů z prázdnin a nenašlo u rodičů pochopení? Na tuto otázku jsme dodnes nedostali odpověď. Brzy jsme vyhlásili soutěž o jména pro náš páreček, z čehož se nečekaně vyklubala další záhada. Kdosi, a doteď nevíme kdo jsi, přišel s návrhem jmen Coco a Chanel, který se nám ihned zalíbil.
Kdosi, a doteď nevíme kdo jsi, přišel s návrhem jmen Coco a Chanel, který se nám ihned zalíbil.
Soutěž skončila, ale výherce se nepřihlásil. Máte-li nějaké indicie jak k „dárcovství“, tak ke jménům, pošlete nám je, prosím. Slepičky si už necháme. Zažíváme s nimi, a nejen my, spoustu legrace, radosti a překvápek. Jedno takové bylo, když Chanel po pár měsících, uprostřed krutých únorových mrazů a beznaděje rozjeté světové epidemie, vyseděla malé roztomilé kuřátko, které jsme pojmenovali Boženka, jelikož se vylíhlo na Boženu. Tři měsíce jsme se šťastnou maminkou a Boženkou sdíleli kancelář.
Byl Covid, a aby Chanel s Boženkou v malé Hájovně nemrzly, přestali jsme šetřit, přistavili další radiátor a pěkně jim to tam vyhřáli. I když jsem časem propadla pocitu, že sdílíme kurník my s nimi a ne oni kancelář s námi, byla jsem vděčná, že se konečně díky nim i my můžeme v Hájovně trochu ohřát. Na sklonku jara, když byly Božence 4 měsíce, jsme s překvapením zjistili, že Boženka je Bohouš. Bohouška jsme následně umístili na venkov, kde je hýčkán.
Od té doby se u nás vylíhlo hodně kuřátek. Ne všechna přežila, ale ne kvůli kunám, jestřábům a liškám, ale spíš kvůli neukázněným pejskařům a jejich psům. Dávejte prosím pozor na naše slepičky, děkujeme za ohleduplnost!
Podzim 2022
Slepičí rodinka se nám pořádně rozrostla, a na její počest jsme nechali vytisknout trička a tašky. Naši „chlupatí“ kamarádi přináší spoustu radosti a kdo je má rád, může je mít doma stále na očích, na tričku nebo na tašce.
Máte-li zájem napište na newsletter@spolekhajovna.cz, zjistíme, zda máme Vámi požadovanou velikost, motiv a barvu.
Cena je dětského trika je 300,- Kč, dospělého 400,- taška 150,-Kč.
Platbu proveďte na náš transparentní účet, přispějete tak i na další fungování Hájovny. Děkujeme!